Vítězslav Nezval v předválečné době hodně cestoval a každá cesta ho něčím nakazila a inspirovala. Výlet do Francie a seznámení s André Bretonem například dozrálo v český surrealismus. Nezvalovo putování po Azurovém pobřeží dalo vzniknout sbírce Sbohem a šáteček, dílku na pomezí poetismu a surrealismu. Tenkrát procestoval Azurové pobřeží od ...

V dobách mého dospívání, kdy jsem začínal rozlišovat, že kromě piva a rumu existuje i ušlechtilá tekutá réva, nabízelo totalitní Československo jen bílé a červené víno v kvalitě i ceně lidové. Růžové víno se vyskytovalo jen ve francouzských románech. Ale i svět mimo socialistický tábor dlouhá desetiletí růžové víno přehlížel jako něco podřadného....

Válečný přístav ve Villefranche
kolorovaný jak pomoranč
Pestrobarevné lodě
tu tvoří jarmark v mořské vodě

Kdo si rád čte citáty a aforismy, narazí často vedle Françoise de La Rochefoucaulda na jméno Vauvenargues. A tak, když jsme se pohybovali v okolí Aix a přemýšleli, kam se podíváme, zahlédli jsme na mapě jméno Vauvenargues. Tam jsme museli nutně vyrazit, neboť jak pravil tento spisovatel a moralista: "Nutnost osvobozuje od utrpení rozhodnout se."...

V roce 1975 dostal Miroslav Horníček pozvání z milovaného kraje, z jižní Francie. Město Nimes ho pozvalo k pobytu jako poděkování za Listy z Provence. Pozván byl i ilustrátor Adolf Vondra. A tak spolu vyrazili na toulky krajem provensálským. V roce 1980 z toho vznikla kniha Jak hledat slunce. "Sen o jihu. Sen o vonící levanduli mezi skalami, sen...

Alsasko bylo až do roku 2015 nejmenším francouzským regionem, což ho patrně nebavilo, a tak se sloučilo s dalšími do regionu Grand Est. Asi se rozpomnělo na slavnou historii takzvaného Desetiměstí, federaci alsaských měst, která byla jakýmsi státem sama pro sebe. Teprve roku 1679 bylo Alsasko připojeno k Francii, a to včetně Colmaru. Možná proto...

Svého času jsem si posteskl, že kdyby nebylo aut, bylo by v obcích a městečkách krásněji. Neměl jsem na mysli ovzduší, ale čistě jen estetično domů a ulic bez parkujících aut. Sám pokrytecky auto užívám, ale při procházkách starými sídly mi vozidla těch druhých zaclání. Najde se jen málo autprostých míst, obvykle to bývají ta, kam prostě auta...

Kdybyste se v časech Belle Époque ocitli na Azurové pobřeží v Cagnes sur Mer, třeba by vás do krásné zahrady a vily Les Collettes pozval sám Auguste Renoir. Tedy pokud byste byli Matisse, Bonnard, Modigliani nebo mladá, vnadná dívka ochotná stát modelem. Naštěstí dnes si sem můžete legálně koupit vstupenku a zkusit se ponořit do atmosféry, v níž...

Málokdo si všímá schránek na dopisy. Těch domovních, ne poštovních. Zatímco oficiální, úřední schránka stojí na počátku cesty papírové zprávy, ta individuální a soukromá čeká na jejím konci. Poštovní boxy mají také své slavné hvězdy, třeba v Anglii, ale byvše jednotně navržené a vyrobené, sotva v nich vynikne duch a tvořivost majitele.

V Předalpí, sedmdesát kilometrů severně od Nice, u italských hranic leží Roubion. Tedy on neleží, on spíš visí na skále ve výšce 1336 metrů nad mořem. Ani dnes není snadné se sem dostat, a co teprve v devátém století, když nebyla auta ani asfaltky? A to myslím století před Kristem. Už tehdy se tady usadili kelto-ligurské kmeny.