Kasační soud v Římě, nejvyšší italská instance, rozhodl po dlouhých letech, že dát si tradiční espresso v pracovní době "není fyziologická potřeba spojená s pracovní činností". V tom sporu se sice jednalo hlavně o odškodné za pracovní úraz, k němuž došlo při odskočení si na kávu v pracovní době, ale už vůbec fakt, že soud pochyboval o svatém a...

Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu objektem zkoumání v diplomové práci. Nikoli autorem (to už mám dávno za sebou) nebo recenzentem (to už bylo taky před mnoha lety), ale respondentem nebo též narátorem. Narátorem jsem ještě nebyl, tak jsem na nabídku přikývl, i když jsem tušil, že budu muset hodně pátrat v děravé paměti, abych přispěl k orální...

Zdůvodnění "bereme vnučku k moři" do jejího určitého věku nutno považovat za alibismus. Pokud totiž vnučka má šest a méně let, jest jí celkem jedno, kam je vezena. Malé dítě nezkoumá, kde se nachází jaksi teritoriálně, pokud jsou splněny jeho potřeby. Potřebuje se cítit v bezpečí, mít své lidi kolem sebe, také svoje hračky (nebo jakékoliv jiné, jež...

Žil jsem v přesvědčení, že dílo Aloise Jiráska už jen nedobrovolně vstupuje do studentů klasických gymnázií v podobě seznamu povinné četby a v téže nezměněné podobě z nich po maturitě rychle vychází. Asi nelze popřít, že Jiráskovo Temno se několik desítek let neumístilo mezi top desítkou nejprodávanějších knih, a že Holyvúd ani Svěrák v dohledné...

Žijeme v době, kdy neměnné a samozřejmé věci neplatí. Co fungovalo včera, je dnes zakázáno nebo nemožné, případně obojí. A do toho všeho nám pan premiér předhazuje v každé větě i dvakrát slovo, jímž bychom měli obzvlášť v této situaci maximálně šetřit. Samozřejmě, že jde o slovo 'samozřejmě'.

Stále si myslím, že největším objevem lidstva bylo psané slovo. Jenže se to, jako spousta jiných, zprvu dobrých a prospěšných věcí, nějak zvrtlo. Máme tolik kanálů, kterými slova chrlíme, každý může psát, co chce, ale slova už nic neváží a nikoho nezajímají. Nezbývá mi než se spolu s Ludvíkem Vaculíkem ptát: Když všichni píší, kdo bude číst?

My zlodějíčkové, kapsáři a jiní kriminálníci aktuálně se sdružující v odborové organizaci "Česká Čórkařská Asociace (ČČA)" zásadně protestujeme proti diskriminaci, kterou vláda na nás páchá tím, že různými podpůrnými programy zvýhodňuje různé skupiny podnikatelů a OSVČ, zatímco my osoby samostatně zločinecky činné (OSZČ) jsme naprosto přehlíženy.

Každý rok je celosvětově něčím významný, někdy ho vystihuje více různých událostí, fenoménů či vlivů. Málokterý z posledních desítek let měl ale tak jednoznačný sjednocující prvek jako ten 2020. Covid-19, koronavirus. Jeho pandemie pohltila vše. A že rok 2020 bude navždy rokem koronavirovým, bylo jasné dávno před jeho skončením. V osobní rovině...

V autě poslouchám převážně Radio Classic a tam teď neúnavně zuří jedna reklama "bez potisku". Kdybych si nevygúglil, o co jde, ani bych netušil, jaké zboží nabízí, protože jedinou vychvalovanou předností produktu bylo, že na něm něco není. Potisk. Obdobná nabídka v mediálním prostoru zní "bez brandu", čímž se nemyslí, že musíte zůstat bez brandy....

V listopadu, v tom nejdepresivnějším měsíci, máme aspoň dva světlé body. Svatomartinské a beaujolais noveau. Koronakrize podzimní náladu nevylepší a karanténu bez lahve dobrého vína prokazatelně nelze přestát. Zatímco pohár piva potřebuje svou hospodu a hlučnou zábavu, sklence vína se daří i v tichém koutku s křeslem, lampou a knihou. Tam možno...