Do doby, než si Kryštof Kolumbus vzal do hlavy, že objeví cestu do Indie, žili na ostrově poklidně Aravakové. Pak nastoupil věk cukrové třtiny, otrokářů a válek mezi Španělskými a Britskými dobyvateli. Věk Indiánů skončil, jako ostatně všude v obou Amerikách. Od druhé poloviny 17. století je Jamajka již plně britská a to až do vzniku nezávislého...

Možná proto, že u nás v Praze jsou fontány a vodotrysky věcí zcela ojedinělou, a ty fungující už teprve, kdekoliv ve světě mě tyto dnes v podstatě nepraktické, ale o to krásnější záležitosti tak přitahují. A proto jsme při krátkém výletu do Říma trochu víc ošidili povinné pamětihodnosti a trochu víc času věnovali té estetické symbióze vody a...

Na některá místa v Paříži člověk zabloudí opakovaně a je vždy mile překvapen, že ho sem nohy dovedly. Tak třeba u rušného bulváru Saint Germain, zvlášť pohybujeme-li se poblíž turisticky přetížené kavárny Les Deux Magots, se nám to stává vždy, samo, neplánovaně. Paříž asi sama ví, co kdo potřebuje a hledá a dovede nás na Place de Furstenberg....

Po vánocích dávali zase Četníka ze Saint Tropez. Luis de Funés je nepřekonatelný, dabing Františka Filipovského zní snad lépe než originál, ale já u filmu seděl z jiného důvodu. Chtěl jsem zachytit ducha toho místa. Vlastně tahle série komedií se strážmistrem Cruchotem pro mě v sedmdesátých letech minulého století představovala nedosažitelné...

Návštěvy Litomyšle bych přirovnal k oblíbené skladbě, kterou si člověk přehrává pořád dokola. Nikdy se neoposlouchá. A jako každý pěkný koncert musí i Litomyšl končit potleskem. Aplausem. Proto vždy neomylně směřujeme do hotelu Aplaus a jeho restaurace Bohém. Návštěvu města, které je plno známých jmen, kde se potkává renesance s barokem tak, že si...

Dlouho jsem přemýšlel, jak tyto útvary společně nazvat. Jsou zcela osobité, ale přesto mají něco společného. Obvykle se francouzsky označují jako Cour, Passage, Cité, Impasse. Jde o slepé uličky, dvory, pasáže, průchody. Ale ne každý "cour" je opravdu dvorem. Passage nemusí vždy vypadat jako to, co si pod pojmem pasáž představujeme u nás doma. Ale...

Český Těšín není místo, kam by se člověk harcoval, kdyby nemusel. Oko estéta ani milovníka historie se nemá moc na co položit. Jádro tvoří nádraží, jež leží v samém centru a už tak rozdělené město kuchá na dvě části před tratí a za tratí. Ústřední náměstí pojmenované po ČSA (asi armáda spíš než aerolinie) dlouho řešili, nakonec ho celé vydláždili...

O fontáně Medicejských si snadno najdete historii a fakta. Větší sílu ale má jeden prchavý zážitek z roku 1959. Možná je to vymyšlený příběh. Co na tom. Jean-Michel Guenassia ho v románu Klub nenapravitelných optimistů vypráví ústy dospívajícího Michela Mariniho.

Když už jsem se dotkl různých pařížských atributů (jen lehce, krajničky to ani jinak neumí), nelze se nezmínit o pařížských kavárnách. Pro obdivovatele města, který v krátkém čase chce vstřebat co nejvíc dojmů a přitom se hodlá vyhnout turistickým pastím, jsou neocenitelnou oázou, záchytným bodem a místem pro dobíjení energie. Až na ty...

Lugano má na Švýcarsko zvláštní a netypicky vlhké a teplé klima, skoro středomořské. Proto se mu s trochou nadsázky říká švýcarská Riviéra, někdy je též přirovnáváno k Neapoli. Město si hoví na břehu stejnojmenného jezera obklopeného horami, takže je předem vyloučeno, že by tu nebylo krásně. Ozubnicová železnice šplhá nahoru na horu Monte San...