Na některá místa v Paříži člověk zabloudí opakovaně a je vždy mile překvapen, že ho sem nohy dovedly. Tak třeba u rušného bulváru Saint Germain, zvlášť pohybujeme-li se poblíž turisticky přetížené kavárny Les Deux Magots, se nám to stává vždy, samo, neplánovaně. Paříž asi sama ví, co kdo potřebuje a hledá a dovede nás na Place de Furstenberg....

Po vánocích dávali zase Četníka ze Saint Tropez. Luis de Funés je nepřekonatelný, dabing Františka Filipovského zní snad lépe než originál, ale já u filmu seděl z jiného důvodu. Chtěl jsem zachytit ducha toho místa. Vlastně tahle série komedií se strážmistrem Cruchotem pro mě v sedmdesátých letech minulého století představovala nedosažitelné...

Návštěvy Litomyšle bych přirovnal k oblíbené skladbě, kterou si člověk přehrává pořád dokola. Nikdy se neoposlouchá. A jako každý pěkný koncert musí i Litomyšl končit potleskem. Aplausem. Proto vždy neomylně směřujeme do hotelu Aplaus a jeho restaurace Bohém. Návštěvu města, které je plno známých jmen, kde se potkává renesance s barokem tak, že si...

Dlouho jsem přemýšlel, jak tyto útvary společně nazvat. Jsou zcela osobité, ale přesto mají něco společného. Obvykle se francouzsky označují jako Cour, Passage, Cité, Impasse. Jde o slepé uličky, dvory, pasáže, průchody. Ale ne každý "cour" je opravdu dvorem. Passage nemusí vždy vypadat jako to, co si pod pojmem pasáž představujeme u nás doma. Ale...

Český Těšín není místo, kam by se člověk harcoval, kdyby nemusel. Oko estéta ani milovníka historie se nemá moc na co položit. Jádro tvoří nádraží, jež leží v samém centru a už tak rozdělené město kuchá na dvě části před tratí a za tratí. Ústřední náměstí pojmenované po ČSA (asi armáda spíš než aerolinie) dlouho řešili, nakonec ho celé vydláždili...

O fontáně Medicejských si snadno najdete historii a fakta. Větší sílu ale má jeden prchavý zážitek z roku 1959. Možná je to vymyšlený příběh. Co na tom. Jean-Michel Guenassia ho v románu Klub nenapravitelných optimistů vypráví ústy dospívajícího Michela Mariniho.

Když už jsem se dotkl různých pařížských atributů (jen lehce, krajničky to ani jinak neumí), nelze se nezmínit o pařížských kavárnách. Pro obdivovatele města, který v krátkém čase chce vstřebat co nejvíc dojmů a přitom se hodlá vyhnout turistickým pastím, jsou neocenitelnou oázou, záchytným bodem a místem pro dobíjení energie. Až na ty...

Lugano má na Švýcarsko zvláštní a netypicky vlhké a teplé klima, skoro středomořské. Proto se mu s trochou nadsázky říká švýcarská Riviéra, někdy je též přirovnáváno k Neapoli. Město si hoví na břehu stejnojmenného jezera obklopeného horami, takže je předem vyloučeno, že by tu nebylo krásně. Ozubnicová železnice šplhá nahoru na horu Monte San...

Ke středověku patří kamenné domy, úzké uličky a brány. Narazíme-li kdekoliv v kraji Var na dochovanou bránu, jmenuje se nesporně Saracénská, nejinak tomu v Seillans. Zde navíc člověk má prastaré kameny i pod nohama, jinde už historickou dlažbu většinou nahradil asfalt. Pod pneumatikami by dlažba nevydržela, ale zde kvůli šířce nebo spíš úzkosti...

Je příliš troufalé vyjadřovat se k něčemu tak všeprostupujícímu, nadpozemskému, proměnlivému i věčnému, věčně proměnlivému. Vždyť "celý ten krásný provensálský kraj žije jenom světlem" píše Daudet; Gogh nebo Cézanne mu zasvětili kus života. Přímo nezodpovědné je použít k tomu tak malý prostor, jaký skýtá definice krajniček. Ale přesto mi to nedá...