Vídeň má řadu přívlastků, z nichž jeden by určitě měl znít "muzejní". Když vezmeme všechna muzea a jednotlivé sbírky, je jich víc než tři sta. Cokoli, co v Rakousku pamatuje Franze Josefa, tím spíš jeho předchůdce, patří do muzea. A tak tu najdeme Muzeum tramvají, Muzeum panenek a hraček, Muzeum tabáku, Železniční muzeum, Muzeum hodin, Muzeum...

Pod jihofrancouzskou horou Cheiron tyčící se do výše 1778 metrů, kousek nad Vence si hoví Coursegoules, vesnička jak vymalovaná, jak se říká. Tedy ona je celá spíš bílá; opuka, vápenec či jiný stavební kámen i omítky se podřizují jednotnému dizajnu či nátěru, dvě bílé kamenné kaple závodí o to, která lépe odzvoní poledne, jedna z nich je zasvěcena...

Větou "Nebýt aut" není míněna instrukce, jak být "in", ale povzdech. Kdyby nebylo aut, jak by tu mohlo být krásně! Já auto pokrytecky používám, bydle na okraji Prahy jsem na něm i závislý, ale jinak mi vadí. Překáží hlavně, když nejede. Myslím stav, kdy se nepohybuje, je kdesi zaparkováno. A to kdesi je jím hyzděno, stíněno, obklopováno. Kdyby nic...

Vallauris je keramika a keramika je Vallauris. Přinejmenším na Azurovém pobřeží. Dokonce i tací velikáni jako Pablo Picasso nebo Jean Marais jak sem přišli, propadli keramice. Keramické dílny a prodejny tu najdete na každém kroku, nejslavnější je ovšem ateliér Madoura, který proslavili Susanne a Georges Ramié a pochopitelně i zmínění Picasso a...

Rozkládat se pod horami na břehu jezera patří ve Švýcarsku skoro k urbanistickým normám, čímž je automaticky zaručena turistická přitažlivost. Mít před sebou vodní plochu, hledět k zasněženým vrcholkům hor, to nikdy neomrzí. Můžete-li se navíc přitom posadit ke džbánku piva či vína, snadno se povznesete nad štěbetání průvodkyně, manželky a dětí,...

O tom, zda je správně Sanremo nebo San Remo, se stále vedou spory, ale většinu návštěvníků tohoto středomořského letoviska to určitě netrápí. Remo sice italsky znamená veslo, nicméně San Remo odkazuje ke svatému Romulovi (Castrum Sancti Romuli), jenž byl biskupem v Janově někdy v pátém století, a má shodou okolností dnes svátek. Já budu nadále...

O mém buržoazním dědovi z Tábora se mimo jiné traduje, že se občas po nedělním obědě rozhodl, že s babičkou pojedou na kávu do Vídně. Škodovky v třicátých letech minulého století jezdily sice maximálně stovkou, ale silnice bývaly prázdné a ani průjezd městem nezabral tolik času jako dnes. Kterou kavárnu měl nejraději, se už bohužel nedozvím,...

Údolím řeky Var vede kupodivu široká, místy čtyřproudá silnice a taky jednokolejka z roku 1911. Jízda vlakem z Nice až do Digne je prý velká romantika, která ovšem něco stojí. Za zpáteční jízdenky pro dva zaplatíte jako za plnou nádrž benzínu.

Všechny turistické agentury, pohybují-li se mezi Antibes a Nice, nasměrují svoje autobusy do Saint Paul de Vence. Městečko nejenže má známé půvaby středověké municipality vyrostlé na kopci, ale je napěchované jmény slavných umělců, zejména pak malířů. Jejich díla sice už v desítkách místních galerií nenajdete (i když jsem tu objevil jednu grafiku...

Když si dáte vygúglit obrázky s klíčovým slovem "Annecy", budete mít dojem, že tam všichni jezdí kvůli jedinému snímku, na němž je Palác d´Isle obklopený vodou a historickými domy. Záběr je to opravdu pěkný, ostatně i jiná města mají své turistické ikony. Přiznávám, že mě ovlivnil, když jsem vymýšlel, kde bychom cestou domů z Provence měli přespat....