Bedekry píší, že Amsterdam má 750.000 obyvatel a stejně tolik kol, možná víc. Bicykly se počítají hůře, neplatí daně. Zábradlí okolo grachtů někdy zdobí exempláře, na nichž již roky nikdo nejel. Ale i tato kola amsterdamská jsou docela fotogenická, až malebná. Jejich souvislá spleť by klidně nahradila zábradlí okolo vody. Půvabné by to nesporně...

Super- neřku-li hyper- marketů v jižní Itálii moc nenajdete. Ne že by nebyly, ale krčí se kdesi na okraji města a místní je navštěvují jen ze tří důvodů: 1) Markety mají otevřeno i v době, kdy prodavači z malých obchodů a stánků zatáhnou roletu či plachtu, odejdou domů, kde spustí žaluzie a v chladivém stínu připravují a pojídají lehkou pastu,...

V Itálii každá cihla, kterou seberete v příkopu u silnice, abyste si podložili kolo automobilu, má za sebou historii delší než nejslavnější severoamerická památka, jíž se hystericky klaní různé spolky a četné školní výpravy. Šutry výrazně větší a ještě starší najdete v Itálii také na každém kroku, kampánské pobřeží Tyrhénského moře zve například do...

Agropoli není Babišova firma a je celkem jedno, zda onen politik ve městě byl nebo ne. Ale do titulku se nabízel, obzvlášť po předchozích dvou podobných (1, 2). Agropoli je město poměrně velké a hlučné, ale jeho "centro storico" si z toho nic nedělá, sedí si pěkně vysoko na kopci nad zálivem a víc jak tisíc let...

Proč se celé pobřeží jmenuje zrovna podle relativně malého Amalfi, vám nepřijde divné, pokud se kouknete do historie. Před tisíci a více lety totiž město bylo mnohem větší, kvetl tu obchod obilím, solí a otroky tak dobře, až se Amalfi stalo samostatnou námořní republikou. To, co dnes vidíme, je jen zlomek původního města ležícího na úpatí hory...

Někde prostě Stvořitel ztratil smysl pro spravedlnost, když rozdával krásu. A tak pobřeží Tyrhénského moře zvané dnes Amalfi dostalo ideální klima i přírodní scenérie, které se najdou málokde. Je fakt, že lidé zde žijící k tomu přidali také něco svého a zároveň jen minimum toho pokazili. 365 dnů v roce na tu nádheru lze shlížet z 365 metrů vysokého...

Kdybyste se v 11. století a později rozhodli vyjít z opatství Aniane do opatství Gellone, určitě byste ocenili, že vám přes řeku Hérault postavili kamenný most. Kraj Hérault se zde sice tváří nenápadně, více či méně vyprahlé skály střídají náhorní plošiny, ale občas se objeví průrva, hluboké údolí a řeka, která ho vyhloubila. Pont du Diable je...

Aby mne za upřesnění lokality Čelákovičtí hned nekamenovali, musím podotknout, že jejich celkem pěkné maloměsto, výrazně ovšem větší než Nehvizdy, často navštěvuji a pokaždé tam jedu přes Nehvizdy a Nehvízdky. A onehdy, konečně po třiceti letech, před odbočením ze silnice 611 zvané Pražská umístili ceduli navigující na Čelákovice. Dřív jsem tu...

Asi si řeknete, co pořád mám s těmi lavičkami. Ne že bych se navštívenými městy ploužil jak mátoha a potřeboval si co čtvrt hodiny sednout. Obvykle se posadím spíš na židli v nějaké pěkné kavárně. Stran laviček je pro mě důležitá hlavně ta možnost. Mít kde spočinout, chci-li. A pochopitelně nemalou roli hraje i stránka estetická. Poté, co mě...

Nejsem zrovna fanda všelijakých technických zázraků a staveb z Guinnessovy knihy rekordů, ale dálniční most Millau jsem si ujít nenechal, zvlášť když jsme bydleli nedaleko v Caylaru. Všechna jeho "nej" a technické parametry snadno dohledat. Jsa zavěšen může se most vznášet nad širokým údolím řeky Tarn elegantně, lehce až uvolněně, přitom bezpečně....