Pražák, jenž je nucen pravidelně jezdit na severní Moravu, s údivem zjišťuje, jak Norimberk leží blízko. Vlastně kousek za Plzní. Tedy dneska. Byly doby, kdy nám byl nedostupný stejně jako Mars. Jindy zase, za časů protektorátu, byl naopak až moc vlezlý. Vzdálenosti bývají relativní.

Když jsme nastoupili do letadla na letišti Schiphol, na monitorech, na nichž se zobrazuje mapa s průběhem letu, bylo uvedeno: výška -2 metry. Ve skutečnosti letiště leží tři metry pod mořskou hladinou. Samotné centrum Amsterdamu je na nule. Mám takový pocit, že tento geografický paradox Amsterdamu a celého Holandska tak nějak předurčuje povahu...

K italskému jezeru Garda se z Česka dojede celkem pohodlně, tím spíš z Bavorska nebo Rakouska, takže v sezóně jsou na jeho březích domorodci v menšině. Jezero a jeho známé větry (Pelér, Ora, Balin čili Balinot, Visentina, Vinessa, Gardesana, Fasanella, Ander) přitahují hlavně vyznavače všech sportů, v nichž se provozuje pohyb po hladině za...

Salerno je velké průmyslové město, jímž končí Amalfské pobřeží. Nebo začíná, jak se to vezme. Ve všech velkých městech bývají prostory hlučné, účelové, mnohdy nevábné. O to víc v nich pak člověk hledá místa půvabná, tichá, stvořená jen pro krásu nebo odpočinek. Salernská zahrada Minerva poskytuje vše, co člověk v zahradách hledá. A k tomu přidává...

Kampánie, ostatně jako celý jih Itálie se vyznačuje tím, že lidé na ulicích tráví mnohem víc času než my národy severní. Tady se vychází před dům, do ulic, nejen proto, aby se člověk co nejrychlejším způsobem dostal zase do jiného domu, kde něco potřebuje vyřídit. Tady se vychází do ulic prostě jen tak, za účelem porozhlédnutí, pobytí, setkání a...

Někde jsem četl, že Vietri sul Mare je první z třinácti perel Amalfského pobřeží. Tato perla je ovšem vyrobena z hlíny, nazdobena barevnou glazurou a vypálena v keramické peci. Ať přijdete do centra města odkudkoliv, narazíte na keramiku na zdech i v dlažbě, z keramiky jsou pouliční vázy, poutače obchodů, nebo desky stolů v kavárnách. Někdo prostě...

Když se o nějakém městě řekne, že "je v něm živo", mělo by se to poměřovat s nějakým etalonem, standardem. V Evropě bych navrhoval Neapol. Bude-li Neapol definována hodnotou 1, pak řekněme Paříž a Amsterdam dosáhnou hodnoty 0,9, Benátky 0,6 (během karnevalu 0,8 až 1,1) a Benátky nad Jizerou 0,02. Rozhodně si však nečiním nárok být arbitrem živosti...

Ve starém Amsterdamu patří lavičky k domům podél grachtů stejně jako schodiště nebo květináče plné zeleně. Jakmile to počasí dovolí, vychází obyvatelé ven, a pokud zrovna někam nejedou na kole či lodi, usedají před domy s hrnkem kávy, sklenkou vína nebo plechovkou piva a žijí Amsterdam. Někdy úlohu laviček plní schody, stříšky nad sklepními...

Když řekneme, že je něco "na vodě", představíme si cosi značně nejistého, vrtkavého a vůbec nespolehlivého. Amsterdam leží na vodě už od 17. století a zdá se být naopak vyrovnaný, spokojený a sám sebou jistý. Řekl bych, že je s ní sžitý víc než Benátky, které s vodou spíš zápasí.

Bedekry píší, že Amsterdam má 750.000 obyvatel a stejně tolik kol, možná víc. Bicykly se počítají hůře, neplatí daně. Zábradlí okolo grachtů někdy zdobí exempláře, na nichž již roky nikdo nejel. Ale i tato kola amsterdamská jsou docela fotogenická, až malebná. Jejich souvislá spleť by klidně nahradila zábradlí okolo vody. Půvabné by to nesporně...